Můj rozhlasový sen

S posledním dnem v roce jsem zavřel dveře kanceláře, naložil poslední krabici, odevzdal klíče a průkazku na vrátnici, nasedl do auta a odjel. Jak prosté. Jistě, chvíli to trvalo, naložit a současně zanechat za sebou těch jedenáct let, které pro mne hodně znamenaly. Brněnský rozhlas byl mým druhým domovem, dal mi stabilitu po létech na volné noze. Tam se teď zas vracím. Já jsem na oplátku rozhlasu dával bez váhání k dispozici své know-how hudebního producenta a dělníka na poli moravské kultury, s nímž a kvůli němuž jsem do rozhlasu přišel.

Rozhlas má navždy můj vděk: Umožnil mi proniknout do duchovního prostoru, v němž jsem se mohl setkávat s úžasnými lidmi minulosti i přítomnosti. Setkávat, to je nedostatečně řečeno, napojit se – to je přesnější. Rozhlas je totiž médium největší bezprostřednosti a současně silných prožitků. Rozhlas je také médium, jež nelze dělat opravdově – tedy tak aby rezonovalo v duších posluchačů – jinak než srdcem. Jakákoli povrchnost, odtažitost či předstírání se záhy poznají na jeho vyzařování. Vkládat do práce srdce ovšem znamená vystavovat se i nebezpečí zranění ze strany cyniků a technokratů. Toto riziko bylo v rozhlasové práci přítomno vždy a snižovalo se pouze v časech lidsky os víceného vedení.

Odešel jsem, protože mám rád rozhlas. Možná lépe řečeno: mám rád svůj sen o rozhlase. Říká se, že se doba změnila a tudíž i rozhlas se také musí měnit. Generační obměna. Oupn spejsy. Minimální osobní prostor. Firemní kultura. Silný trend sebeprezentace – jsme dobří, protože to všem říkáme. Hlavně se stále usmívat. Management uvažující především v rovině marketingově-ekonomické: Je zapotřebí obstát na mediálním trhu. Poslechovost je jedním z klíčových parametrů.Úcta k obsahu rozhlasové práce a tedy k lidem, kteří jej tvoří, v zásadě zavazí, protože je třeba být flexibilní, operativně pracovat s „lidskými zdroji“, reagovat na „požadavky doby“. Kontinuita a tradice nezavazují.

Zaměstnanci s minimem osobních věcí a minimem osobního vztahu k pracovišti. Bože, jaký anachronismus byla ta moje – co moje, ale i Fuxova, Nečasova, Pavlicova, Prudilova – redakce, plná knížek, hudby, obrázků, nejrůznějších drobností od přátel a posluchačů! Takové trochu alchymistické doupě. Dnes už nejsou potřeba ani ty redakce. Ano, doba je zjevně jinde. Já to beru na vědomí a proto odcházím. Ale můj sen o veřejnoprávním rozhlase se tím neztrácí.

O rozhlase, jenž není jen zrcadlem každodenní pomíjivosti, ale i prostorem, který je si vědom kulturně-historického kontextu a tradic. O rozhlase, který dnes a denně kriticky a s potřebnou odbornou kompetencí ohmatává hodnotové souřadnice všech oborů, s nimiž se protne. O rozhlase, který baví, ale nepodbízí se. O rozhlase, jehož prvním a posledním základem je řečová, myšlenková, hudební a vůbec zvuková kultura. O rozhlase, jenž je svým tvůrcům domovem, nikoli přechodným místem pobytu.

Můj rozhlas mi nemůže nikdo vzít a vím, že jeho čas zase přijde.
I beze mne.

Jiří Plocek, Brno

Free aplikace Martin Guitar Tuner

Světoznámý výrobce akustických kytar CF Martin & Co. nabízí na svém webu praktickou aplikaci Martin Guitar Tuner. Nejedná se o obyčejnou chromatickou ladičku, dozvíte se například, jak správně natáhnout struny na kytaru, můžete si procvičit sluch, poradí vám s výběrem strun, pomůže rozeznávat typy kytar, nabídne odkazy na web i rady od profesionálů. Praktická věc, která snad potěší každého kytaristu. Celý příspěvek

Future Works

Future Works - Ein Film über ArbeitU nás v Kocourkově řešíme jednu kravinu za druhou a ani si nestačíme uvědomovat, jak je s námi manipulováno a jakou z toho mají manipulátoři prdel a peníze na účtu. Nejsme v tom sami, naši post-socialističtí sousedé z bloku RVHP a Varšavské smouvy také. A zatím nám ujíždí vlak. Třeba vlak s palčivými otázkami vývoje pracovního trhu, spravedlivého odměňování zaměstnanců a manažerů, nahrazování práce lidí prací robotů atd. Co se třeba občas podívat za humna a aspoň na chvíli se zastavit a pozorovat, čím se zabývá ten vyspělý svět hned za naší západní hranicí? Celý příspěvek

Malování velikonočních vajíček v Ukrajinském domě na Žižkově

V neděli 24. dubna proběhlo v Praze malování velikonočních vajíček s ukrajinskou výtvarnicí Лідія Кришталь. Možná se ptáte proč až na konci dubna. Tak zkuste zapátrat, kdy se na Ukrajině Velikonoce slaví a proč i jak se nazývají v ukrajinštině. Celý příspěvek