„Pepik Hipik“ ve vysílání Radio Kaos Caribou

 

Radio Kaos Caribou

Minulou i předminulou sobotu zahrála dýdžejka Emmanuelle na Radio Kaos Caribou jednu moji starou písničku. Najdete ji na samém konci jejího setu. Být ve finále asi není zas tak špatný, když se nejedná o hudební žebříček. Velmi si vážím toho, že jsem se jako kluk z bývalého východního bloku mohl ocitnout mezi tak skvělými a zajímavými muzikanty a zpěváky. Díky Emmanuelle, díky Radio Kaos Caribou !

Kompletní set vysílání Emmanuelle, která zde na Radio Kaos Caribou používá alias ♫ MusiK Mon Amour ❥ :
Ta moje skladba vznikla na vojně v roku 1982. V té době jsem sloužil již druhým rokem a moji nadřízení zjistili, že já jako voják základní služby v hodnosti poddůstojníka, tedy v té nejzákladnější velitelské funkci, nejsem členem Socialistického svazu mládeže (SSM) a navíc jsem si nedal socialistické závazky. Následovaly dny psychicky úmorných výslechů ze strany politruka a velitele vojenského útvaru. Následně se k výslechům připojil člověk z kontrašpionáže. Dostával jsem otázky typu: „Jak to myslíš se socialistickou vlastí?“, na které jsem nedokázal odpovědět, protože jsem to se socialistickou vlastí nemyslel nijak, nezajímala mne, stejně jako mne nezajímaly všechny ty tuposti a hlouposti života v nemocné společnosti, kde lidé předstírali loajálnost vůči komunistickému režimu, báli se nepřijít na povinné oslavy Prvního Máje či na demonstrace na počest Velké říjnové socialistické revoluce a pravidelně chodili k volbám, kde se volila jen jedna politická strana.
18774759952_b8bb031fcc_o
Výslechy už trvaly nějaký ten den a já se po nich večer utíkal vybrečet do sklepa kasáren a tam hrál na kytaru a proměňoval svoji beznaděj, úzkosti a vztek v hudbu. Tu písničku jsem pak po návratu z vojny natočil doma na kazeťák a ještě později předělal pro kytaru elektrickou, přidal klávesy, basu a bicí. Ani mne tenkrát nenapadlo, že ji budu nakonec hrát i na hospodských tancovačkách v době pěrestrojky natož pak jednou v cizím rádiu.
A jak tenkrát dopadly ty výslechy? Měl jsem jet jako vojenský geodet měřit na vojenské letiště do Pardubic a vrátit se k práci na přeměřování hranice s Rakouskem. Tyto práce mi soudruzi zakázali a zároveň mne vyrovali před tím, abych si pak v civilu nezkoušel najít jinou práci než dělnickou neboť STB již o mně v Praze věděla.
18157471324_d52be176d4_o
Nakonec jsem se sesypal. Požádal jsem lékaře o hospitalizaci, abych mohl alespoň na chvíli těm lidským bestiím zmizet z očí. Následovala cesta do vojenské nemocnice, kde jsme se s doktorem dohodli na tom, že mne zbaví veškerých povinnosti velet a já budu jen ten nejbyčejnější voják. Tímto dodatečně děkuji statečnému lékaři z Olomouce a svému úžasnému posádkovému lékaři, kteří mne nenechali padnout až na úplné dno.
Paradoxem pak bylo, že Vojenský topografický ústav v Dobrušce, kde jsem byl na té základní vojenské službě, dostal státní úkol v oblasti geofyzikálního průzkumu Šumavy, pomocí metody gravimetrie se zde hledal uran. Na Šumavě se krom zlata v minulosti těžilo i stříbro a to dávalo geologům jistou naději, že by se zde mohla nacházet i uranová žíla. A tak bylo potřeba pro průzkum lokalit, které se nacházely ve vojenském výcvikovém pásmu a v pásmu pohraničním (na hranici s Německou spolkovou republikou), vyslat vojáky geodety. A tento vojenský úzce specializovaný útvar v Dobrušce najednou neměl dostatek vojáků na tyto práce, a to ani po doplnění vojáky z Opavy, kde se nacházel další vojenský geogetický útvar. Takže mi nakonec vrátili všechna potřebná povolení ke vstupu na tato veřejnosti nepřístupná území státu. A já blbec toho hned nevyužil a neemigroval do Západního Německa, téměř denně jsme měřili za dráty oplocené republiky. Tuhle svoji osudovou chybu si nikdy neodpustím, ztratil jsem pár nejdůležitějších let svého mládého života. Po vojně jsem totiž pracoval už jen jako posunovač na železnici a pak jako topič v kotelně, abych bolševika  a ty pitomce ze Státní tajné policie moc nezprudil. Kdyby jen bolševik tušil, jak na druhou stranu bylo toto prostředí dělnické třídy svobodné a svobodomyslné a jak měli tihle pracanti komunisty na háku…
18779744485_dba95d7e98_o
I dnes, 26 let po Sametovoé revoluci z roku 1989, si nedělám žádné iluze o tom, zda se v hlavách lidí v bývalém Československu opravdu něco změnilo. Bolševik a bolševické uvažování je tu stále, zůstala tu obrovská přetvářka i hyenizmus. Přidala se navíc u mnoha lidí obrovská touha po cizím majetku a v práci se chování lidí proměnilo tak, že se musíte bát, která lidská kurva a bestie vás vyštve z vašeho odborného místa a to místo nahradí totálním diletantem, který následně posere, co se dá. Ale pokud bude tento jedinec dostatečně loajálním k dalším diletantům ve vedení podniku, tak přežije a možná udělá kariéru. Zajímavým úkazem je neochota lidí dělat věci pořádně, fundovaně, tak, jak se to dělá na Západě. Českým fenoménem či východním fenoménem je věci dělat jinak, než jak se to dělat má a lidé v ČR se v tom předhánějí. Čím větší blbost, tím více stoupenců takového přístupu k práci. Když si lidé v bývalém Československu mohou pod sebou beztrestně podříznout větev, hned jich na větvi sedí padesát, sto, tisíc a tleskají tomu jak na sjezdu politické strany. Vládnou tu stádnost, tupost a strach.
Dávno už nevěřím tomu, že revoluce v roce 1989 byla v Československu spontánním činem. To by nemohla být nikdy tak rychle ukradena lidmi, kteří tuhle zem dlouhá desetiletí před tím devastovali morálně i hospodářsky. A když se podívám na východní blok bývalých socialistických států jako na celek, tak to v podstatě všude stojí za prd. Všude vládnou bývalí komunisté a společně s mafiány rozkrádají státní finance i majetek ve velkém. Postkomunistický svět rozdělil lidi na dojné krávy, kruté dravce, kteří jdou přes mrtvoly a na přisluhovače zvráceného systému, které nacházíte v podobě vrčících a štěkajících zlých psů. Vládne tu opět chaos, tupost, nevzdělanost, strach a nenávist. Většina hlupáků dnes očekává příchod spasitele v podobě vůdce stáda. A vůbec jim nedochází, jak je to nebezpečné. Nepoznali nikdy svou vlastní a skutečnou vnitřní svobodu, nikdy se nepostavili zlu a systému hlupáků, zlodějů a podvodníků všeho druhu, nikdy pro ostatní lidi neudělali nic dobrého a zdarma, vždy jen sobecky hrabali do vlastní kapsy a v práci potápěli kolegy. A tito se vzájemně plácají po zádech a vzájemně se ujišťují, že to přece nikdy jinak dělat nešlo a že je třeba se tomu přizpůsobit a zbavit se všech, kteří v té hře nechtějí hrát stejnou roli. A jsou nyní v zástupech připraveni utrhnout si zbytek toho, co ještě nebylo rozkradeno, i kdyby už tady nezbylo vůbec nic. Nevadí, když nemohou ukrást něco státu, vezmou to sousedovi, s kterým ještě nedávno vyráželi do hospody na pivo.
Pepik Hipik_Radio KC

Připadám si jako krysa v kleci (v Dobrušce, 1982)

Připadám si jako krysa v kleci
a vy přicházíte
a pícháte do mě ty svý hnusný injekce
a pak pozorujete moje stavy

Jenže!
Jednoho dne zůstanu ležet v křečích
a až si pro mne zase přijdete
tak se vám zakousnu do nohy
a ono
a ono se
a ono se nic
A ONO SE NIC NESTANE

PŠM (v Dobrušce, 1982)

Zapálíte domy
zabijete děti
pošlatete moje knihy
a pak přijdete a řeknete
že je to pro moje dobro

Kašlu vám na vaše problémy ve světě
kašlu na vaši starost o mne

Kašlu na vaše noviny a zaručený zprávy

Je mi už jedno
jestli je to Západ nebo Východ

Tak dlouho jste mne mlátili
že jsem se vás přestal bát

Vychováli jste ve mně nenávist k nějakýmu nepříteli
až jsem začal nenávidět vás

Prstem jste mi ukazovali, co je zlo
a nutili mne to pochopit
a tak jsem ho začal milovat

Nenechali jste mne uvažovat
a tak jsem začal přemýšlet

NENÁVIDÍM VÁS!

Nenávidím vás a nemůžu s tím nic dělat.

Zatím jsem pořád ve vaší moci. Zatím.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s