Procházka po Praze kolem Vltavy

IMAG0842

Vyšehradský železniční most

Železniční most (výjimečně uváděný s přívlastkem vyšehradský) propojuje vltavské břehy v Praze u Výtoně (bývalé Podskalí) pod Vyšehradem a Smíchov. Most není oficiálně pojmenovaný, v mapách je běžně označován podobně jako jiné nepojmenované železniční mosty slovy železniční most (s malým písmenem), v tomto případě je však toto označení vžité jako neoficiální vlastní jméno. Železniční most patří k pohledu na Vyšehrad podobně jako Karlův most k pohledu na Hradčany. V pořadí po proudu řeky je čtvrtým mostem přes Vltavu na území Prahy. Více na wiki

IMAG0860

Tančící dům

Tančící dům, jinak také Ginger and Fred, dokončený roku 1996, stojí v Praze na pravém břehu Vltavy na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí. Pojmenován je podle tvaru svých dvou nárožních věží, inspirovaných slavným meziválečným tanečním párem Freda Astaira a Ginger Rogersové. Tančící dům navrhl Vlado Milunić spolu s Frankem O. Gehrym, kterého k projektu přizval investor. Interiéry kanceláří investora byly z části svěřeny britské architektce českého původu Evě Jiřičné.

Jeho stavba rozpoutala nejrozsáhlejší veřejnou diskuzi o architektuře v Praze. Tančící dům dostal jedno z ocenění v kategorii designu v anketě amerického Time. V českém časopisu Architekt se dostal mezi pět nejvýznamnějších českých staveb 90. let. V budově, kterou financovala Nationale Nederlanden (dnes ING), jsou kanceláře a restaurace.

Přízemí a suterén, původně určené jako prodejní plochy, jsou nyní využity jako víceúčelový pronajímatelný prostor. Přízemí je řešeno jako velkoprostor s přístupem od hlavní recepce a z venku od nábřeží. Wiki

IMAG0850

Jiráskův most

Jiráskův most je sedmý most přes Vltavu směrem po proudu řeky v Praze spojující z Jiráskova náměstí pravobřežní pražské Nové Město a levobřežní čtvrť Smíchov.

Jeho stavba byla započata v roce 1929 podle projektu architekta Vlastislava Hofmana a Ing. Františka Mencla. Jako materiál byl použit železobeton, pět návodních pilířů širokých 4,6 m je obloženo žulovými kvádry. Most je 310,6 m dlouhý a 21 m široký. Má šest obloukových polí o rozpětí 45 až 51 m. Povrch vnějších ploch je z omítky z umělého kamene, betonové zábradlí a osvětlovací stožáry mají terasový hlazený povrch. Na obou předmostích jsou umístěny 13,5 m vysoké pylony s dekorativními kašnami a obelisky. Most byl dán do provozu ve dvou etapách. Nejdříve to byla jeho střední část s kolejnicemi tramvaje v roce 1931 a poté 18. října 1933 zbytek. Koleje pro tramvaj se ukázaly jako zbytečné a byly odstraněny. Po mostě pak ale vedla jediná pražská trolejbusová trať propojující oba vltavské břehy. Wiki

IMAG0862

Jiráskovo náměstí

Jiráskovo náměstí v Praze leží na pravém břehu Vltavy v těsném sousedství Jiráskova mostu. Má přibližně čtvercový tvar o velikosti asi 70 x 70 metrů.

Ze tří stran je náměstí obestavěno domy, ze severní strany je zakončeno Masarykovým nábřežím s dominantní budovou SVU Mánes a s černou Šítkovskou vodárenskou věží na jižním cípu Slovanského ostrova. Ve středu náměstí dominuje bronzová socha Aloise Jiráska v malém parčíku; spisovatel zde od roku 1903 žil v domě na rohu Resslovy ulice (dům na obrázku za pomníkem); zde také 12. března 1930 zemřel. Na jižní straně odděluje rušná čtyřproudová komunikace, spojující Jiráskův most a Resslovu ulici, od zbytku náměstí dvě budovy – Tančící dům a sousední dům jenž je významný tím, že v něm žili a tvořili spisovatelé Eduard Bass a Jan Drda. V těsném sousedství Tančícícho domu pak bydlel na Rašínově nábřeží v domě své rodiny Václav Havel i jeho bratr Ivan Havel.

IMAG0864

Dům na Rašínově nábřeží, ve kterém bydleli Václav a Ivan Havlovi

Setkání Václava Havla s dalajlamou ČESKÁ TELEVIZE

IMAG0872

Pohled z Jiráskova mostu na Střelecký ostrov, Most legií a Žofín. Vlevo pak Hradčany.

V roce 2012 byla zahájena diskuze nad návrhem historika Petra Vilguse přejmenovat Jiráskův most na most Václava Havla.

IMAG0874

Janáčkovo nábřeží s dominantou Smíchovské vodárenské věže

Z webu vodarenskeveze.cz: Na Menším Městě pražském, neboli Malé Straně, byly špatné podmínky pro zásobování vodou z Vltavy. A tak se malostranští představitelé dohodli s pekařem Janem Petržilkou o výstavbě vodárny v těsném sousedství jeho mlýnů na ostrově u dnešního Janáčkova nábřeží. Tato dřevěná vodárna byla umístěna vně hradeb Malé Strany, což bylo v té době neobvyklé, ale technicky jedině možné řešení, na témže jezu, který sloužil i protilehlé Šítkovské vodárně. Tato věž byla z dosud neznámých příčin zcela zničena. V letech 1561 – 1562 byla postavena nová věž, pravděpodobně hrázděná. Ta je dobře patrna na třetím nejstarším pohledu na Prahu z roku 1582 i na dřevořezu z roku 1562. Výstavba zděné věže je kladena mezi léta 1582 – 1596, přičemž horní hranici vymezuje datovaná kresba Petra Stevense, kde se věž představuje v takové podobě, v jaké jí známe dnes. Existují domněnky o postavení nové věže po vpádu švédů do Prahy roku 1648. Známý stavitel technických budov Carlo Lurago věž nejspíše pouze opravil, ale nevybudoval znovu.

Petržilkovská vodní věž je nejnižší z historických pražských vodních věží. Je vybudována z kamene a dělena horizontálními římsami na tři části. Spodní část je obložena pískovcovými kvádry, prostřední část má jen nároží osazená pískovcovými kvádry, a třetí, horní část, je omítnuta hladkou omítkou. Římsy jsou pískovcové a předstupují před zdivo tak, že se věž směrem dolů po římsách rozšiřuje. Římsy nepřiznávají počet podlaží věže.

Dnes má věž sedm podlaží, ale dříve jich měla zřejmě pět, nebo dokonce jen čtyři. Věž má díky své poloze na úzkém ostrově obdélníkový půdorys o rozměrech cca 8,6 x 9,6 m. Zdivo je v přízemí 1,80 metrů silné a směrem nahoru, jako u všech vodních věží v Praze, se zužuje. Výška zdiva je cca 24 m, celá věž je zhruba 34 m vysoká. Stropy jsou novodobé, trámové, a leží na původních. Výjimkou jsou poslední dvě podlaží, která jsou přestavěna zcela novodobě.

Přízemí věže, přístupné bosovaným portálem s červeného mramoru, je klenuté klášterní klenbou o výšce cca 5,8 m. V severovýchodním koutě je dřevěné točité schodiště vedoucí do horních pater (dnes je doplněno jednomístným výtahem). Prostor je osvětlen dvěma okny na jižní a východní straně a je omítnutý stejně jako místnosti v dalších patrech. V klenbě je proti vstupu na severní straně zazděný otvor, jímž původně vedlo vynášecí a vypouštěcí potrubí.

Lednice, nejprve pouze kola na stolici mezi ostrovem a břehem, byla na západní straně věže. Na severu přiléhal k věži stojan s jedním, později se dvěma stroji. Další stroj byl v podvěží. Na přelomu 16. a 17. století byla strojovna na pilotách nad vodou při západní straně věže vedle vodních kol.

Architektonická podoba věže je zcela prostá. Jedná se o čistě užitkovou technickou stavbu, postavenou a založenou velmi kvalitně. Římsy jsou prostého úhlového tvaru, hlavní římsa pod střechou je dokonce prkenná. Nad oknem 5. podlaží je kovová kladka pro usnadnění dopravy materiálu pro eventuální opravy. Střecha je stanová s vikýřovými okny a je kryta prejzy. Okna mají prosté kamenné ostění, které tvoří šambrány. Na severní a východní straně věže jsou malá okénka osvětlující točité schodiště. Plastický bosovaný portál s červeného mramoru, dokonale a čistě tesaný, je největší architektonickou ozdobou této skromné a působivé věže.

Ve věži bylo, neznámo kdy, zavedeno šachtové vytápění, které se do dnešních dnů nedochovalo. Bylo zřízeno tak, že se vynášecí a vypouštěcí roury obestavěly „komínem“ – šachtou, ve které se topilo. Horký vzduch a kouř proudil vzhůru podél rour pod pánev a unikal vikýři v krovu. Toto technické řešení „teplovzdušného vytápění“, bylo bezpečné a prakticky vylučovalo požáry.

V roce 1989 podnik Vodohospodářský rozvoj a výstavba celou věž příkladně zrekonstruoval. Věž je chráněna jako památka. V roce 1990 byla mezi věží a sousední budovou vybudována ocelová prosklená lávka nad plavebním kanálem podle návrhu ing. arch. J. Petříkové.

O rozsahu distribuční sítě vodárny svědčí dochovaný plán vodovodní sítě z roku 1684. Z vodní věže vedlo 5 řadů. Řad Karmelitský, Pivovarský, Valdštejnský, Svatováclavský a odpadní. Všechny řady – kromě odpadního – vedly hradební branou do dnešní Karmelitské ulice a větvily se východním i západním směrem. Celkem bylo v té době (rok 1686) z vodárny zásobováno 57 kašen a stojanů.

Vývoj technologie vodárny můžeme sledovat od roku 1602. V roce 1629 byl za přispění hraběte Albrechta z Valdštejna postaven nový stroj. Roku 1808 měla vodárna dva stroje a v roce 1840 byl firmou Romuald Božek postaven stroj třetí se dvěma dvojčinnými čerpadly. V roce 1880 byla snesena z věže pánev a v roce 1886 přestala vodárna pracovat. Tím bylo ukončeno její renesanční období. Distribuční systém Malostranské vodárny Petržilkovské byl přepojen na nové potrubí, které vedlo do této lokality a přivádělo vodu z nové parní Pražské vodárny v Podolí. V dnešní době jsou ve věži kanceláře. Více o vodárenských věžích…

IMAG0877

Vjezd do zdymadla Smíchov

Zdymadlo Smíchov nebo také Smíchovská plavební komora je vodní stupeň v Praze na Vltavě. Nachází se u Janáčkova nábřeží pod Petržilkovským ostrovem, po levé straně Dětského ostrova. Vznik mu daly dvou historicky starších jezy – Šítkovský a Staroměstský – a soustava plavebních komor. Postavila jej firma Lanna v letech 1911 – 1922 a dnes patří mezi jedno ze čtyř v Praze.

Je tvořeno čtverými za sebou jdoucími vraty. Od špice Dětského ostrova pak pokračuje zdí oddělený kanál po území Malé Strany pod mostem Legií až ke Staroměstskému jezu u Sovových mlýnů. Z kanálu odbočuje nedaleko za mostem Legií doleva známé rameno Vltavy – Čertovka. Zdroj: Prague Boats

IMAG0881

Dům na Janáčkově nábřeží čp. 19

Secesní činžovní domy na Janáčkově nábřeží

Janáčkovo nábřeží se rozprostírá na levém břehu Vltavy vymezeném Palackého mostem a mostem Legií. Severní část oblasti se od 80. let předminulého století nazývala Ferdinandovo nábřeží, o jižní části se hovořilo jako o Nábřežní ulici. S přibývající výstavbou v této oblasti a zánikem dřívějších průmyslových podniků a zahrad došlo posléze k propojení obou částí. Obě části jsou chráněny nábřežní zdí, severní se začala stavět v roce 1874, jižní u Palackého mostu až v roce 1903. Značný zásah do zdejší architektury přinesla výstavba Jiráskova mostu zahájená v roce 1929. Na Janáčkově nábřeží bylo na přelomu 19. a 20. století postaveno mnoho zajímavých činžovních domů. Není proto divu, se bylo v roce 1971 prohlášeno společně s historickým centrem Prahy za Pražskou památkovou rezervaci. Historismus se projevuje ve stavbách Josefa Schulze, Jana Zeyera nebo Ferdinanda Šamonila. Najdeme zde i domy secesní: palácové domy 3-9 (nárožní činžák profesora UMPRUM Richarda Klenky rytíře z Vlastimilu s komíny na střeše – č.p.85, rohový dům Ladislava Čapka se štukovou dekorací na průčelí – č. p. 86, činžák architekta Emila Dufka s hrázděným zdivem ve štítě – č.p.84). Celkem zde stojí 31 zejména bytových domů rozdělených příčnými ulicemi do 9 bloků. Zdroj: Klub přátel starého Smíchova

IMAG0882

Dům na rohu Janáčkově nábřeží a ulice Kořenského

IMAG0883

Dům na Janáčkově nábřeží čp. 27

IMAG0886

Dům na Janáčkově nábřeží

IMAG0890

Muzikanti na střeše klubu JAZZ DOCK

IMAG0893

Dům na Janáčkově nábřeží čp. 31

IMAG0897

Dům na Janáčkově nábřeží

IMAG0899

Dům na Janáčkově nábřeží

IMAG0908

Pohled na budovu Národního divadla ze Střeleckého ostrova

Střelecký ostrov je vltavský ostrov v Praze. Leží zhruba uprostřed řeky a je spojen s oběma břehy mostem Legií. Katastrálně patří celý ke Starému Městu. Jeho výměra činí asi 2,5 ha, délka asi 750 metrů a šířka v nejširším místě, u mostu Legií, kolem 140 metrů.

První zmínky o něm pocházejí již z 12. století. Tehdy se ostrov nazýval Trávník. Nejprve byl v majetku johanitů a fungoval jako zahrada, ti jej roku 1393 prodali lékárníku Augustinovi. Za Karla IV. měli pražští střelci privilegium se zde cvičit ve střelbě z luků a kuší a konaly se zde soutěže ve střelbě „ku ptáku“, tedy na maketu ptáka na tyči. Roku 1472 ostrov zakoupilo Staré Město. Po neúspěšném odboji jej roku 1547 zabavil král Ferdinand I. Habsburský Roku 1562 vrátil polovinu městu, druhou dal k užívání městským střelcům. Sám ostrov má strategickou pozici, v letech 1648, 1740 a 1742 byly střelbou odraženy různé armády, které se chtěly zmocnit Starého Města. Za třicetileté války ostrov zpustl, v 18. a 19. století opět sloužil střelcům, ale konaly se zde i různé lidové veselice. Střílení zde bylo zakázáno roku 1913, ale v roce 1937 pro pražskou Národní gardu 1 opět povoleno. Od 18. století se zde konaly svatojánské oslavy, spojené se střelbou a ohňostroji.

V roce 1882 zde probíhal I. všesokolský slet. Byl využit ostrostřelecký areál o rozloze 2400 m² včetně přilehlé budovy s velkým společenským sálem, využité i jako šatny. Cvičiště mělo rozlohu 1200 m², na přilehlých tribunách se tísnilo 2500 diváků.

Roku 1890 se zde poprvé v Čechách slavil 1. máj (Svátek práce). Roku 1926 zde byl slavnostně zakončen VIII. sokolský slet. Za Protektorátu užíval ostrov pražský oddíl Hitlerjugend.

IMAG0918

Pohled na Karlův most ze Střeleckého ostrova

Ostrov byl původně přírodního charakteru, s přírodní bylinnou a později i stromovou vegetací. Na Hergetově plánu z roku 1791 je patrná pozdně barokní urbanizace, kubus čtyřadého stromořadí vázaného na budovu střelnice ve středu ostrova. Po požáru dřevěné střelnice Sbor pražských ostrostřelců postavil v roce 1812 na ostrově novou, zděnou podsklepenou patrovou empírovou budovu s hostincem, navrženou architektem J. K. Zobelem (dnes č. p. 336, orientační číslo nemá). V roce 1842 byla budova opravena, v letech 1935–1937 byla podle návrhu architektů Jana Zázvorky a J. Libánského rozšířena o terasu, kavárnu a lodžii. V patře byl vybudován i kinosál. Dnes je budova chráněna jako kulturní památka. Na průčelí hostince se nachází nápis Nobis et posteritati (Nám i potomkům). V polovině 19. století bylo stromořadí rozšířeno a na ostrově byla vybudována zděná restaurace (dosud stojící). Krajinářská úprava severní části ostrova je doložena na polohopisném plánu Malé Strany a Hradčan z roku 1891. V 60. letech 20. století byl zchátralý park obnoven. Jižní část ostrova i s budovou restaurace byla v druhé polovině 20. století přidělena Tělovýchovné jednotě Start Praha která si za restaurací vybudovala několik hřišť.

Budova hostince, ač stojí napříč směru toku řeky, přežila povodně v roce 1890 i velkou povodeň v roce 2002. Povodeň roku 2002 přinesla na ostrov velké nánosy písku, znovu zpřístupněn byl 16. května 2003.

V červnu roku 2013 ostrov opět zatopila velká povodeň na Vltavě. Zdroj: Wiki

IMAG0920

Pavlačový dům v Říční ulici na Kampě

IMAG0921

Čertovka

Čertovka je krátký umělý vltavský kanál, který se nachází v Praze na Malé Straně a odděluje umělý ostrov nazývaný Kampa od zbytku Malé Strany. Napájena je několik set metrů dlouhou štolou, která přivádí vodu z horní části Smíchovského zdymadla nad mostem Legií. Čertovka po 740 metrech za Karlovým mostem opět vtéká do Vltavy. Byla vykopána ve středověku johanity. Hlavním důvodem výstavby Čertovky bylo umožnit regulaci průtoku vody pro mlýny, které se do současnosti dochovaly v počtu tří. Zachováno zůstalo i dřevěné kolo u Velkopřevorského mlýna. Zdroj: Wiki

IMAG0929

Zámky na zábradlí na mostě přes Čertovku nedaleko pomníku Johna Lennona u Zdi nářků na Velkopřerovském náměstí

Lennonova zeď je zeď Maltézské zahrady v Praze na Malé Straně. Od sedmdesátých let byla nazývána „Zeď nářků“. Objevovaly se na ní křídou psané básničky – většinou milostné. Občas byly režimem zamalovány bílou barvou, ale brzy se znovu objevily.

Po smrti Johna Lennona v prosinci 1980 byl využit zaoblený obelisk, sloužící původně jako zdroj vody, k vytvoření symbolického hrobu Johna Lennona. K tomuto symbolickému hrobu nosili lidé květiny a svíčky a brzy se na okolní zdi začaly objevovat graffiti inspirované Johnem Lennonem a útržky textů písní hudební skupiny Beatles. Zeď byla několikrát režimem přebarvena – na zeleno i na šedivo a posléze byla zakryta plakátovací plochou.

IMAG0931

John Lennon Pub v Hroznové ulici na Kampě

V roce 1988 byla zeď zdrojem roztrpčení pro tehdejší komunistický režim Gustáva Husáka. Mladí Češi na zmíněnou zeď psali stížnosti, a to bylo důvodem srážek stovek studentů a tajných policistů poblíž Karlova mostu. Pohyby těchto studentů byly následně popisovány jako lennonismus a československé státní orgány tyto lidi připodobňovaly k alkoholikům, mentálně postiženým, sociopatům a agentům západního světa.

IMAG0932

John Lennon Pub v Hroznové ulici na Kampě

Zeď se během času měnila a původní Lennonův portrét byl dlouho schován pod vrstvou nových maleb. Pokaždé, když byly malby přetřeny barvou státními orgány, následující den se opět obnovilo mnoho veršů a obrázků květin. Dnes zeď reprezentuje symbol svobodných ideálů, mezi které patří láska a mír (love and peace). Po přelomu století se zeď stala turistickou atrakcí a navštěvují ji zástupy turistů. Původní idealistické nápisy začaly vytlačovat vzkazy všeho druhu.

Zeď je vlastněna maltézskými rytíři, kterými bylo schváleno kreslení graffiti na zeď, která se nachází na Velkopřevorském náměstí na Malé Straně. Více na Wiki…

A trocha český muziky taky nezaškodí :))

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Turistika se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 thoughts on “Procházka po Praze kolem Vltavy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s