Víkendový výlet na Brdy a kolem Berounky

DSC09373

Cesta na Studený vrch

Studený vrch je druhým nejvyšším kopcem brdských Hřebenů. V Dobříši a na Rosovicku vrchu říkají Baba, kolem Hostomic se vrchu říká zkráceně Studený. Díky dobrému rozhledu zde československá armáda vybudovala začátkem dvacátých let 20. století třípatrovou triangulační věž prvního řádu. V roce 1939 se protektorátní vláda rozhodla stabilizovat body prvního řádu výstavbou zděných měřických věží, věž na Studeném vrchu byla stavěna v roce 1940-1942. Sedmiboká věž je vysoká 17,5 metru, kámen byl použit z místních zdrojů (řevnický pískovec, dřívější název je drabovský křemenec). Z jejího vrcholu je díky přerostlým stromům omezený výhled. Má šest poschodí a sklep, kde jsou ještě stále umístěny měřící body.

DSC09380

Kříž u rozcestí pod Studeným

Na úbočí Studeného vrchu nalezneme louku místně zvanou Baba, kde je terén silně poznamenán historickou těžbou železných rud. V okolí „areálu Baby“ se od druhé poloviny 17. století těžila železná ruda – krevel, i když písemné zmínky o obyvatelích areálu jsou až z pozdější doby. Lokalita byla obydlena lesníky nejméně od první poloviny 18. století. Osovská matrika narozených píše, že se v roce 1730 narodila Magdalena Schilingerová, dcera lesníka Františka Schilingera a Anny z Rudy, území dobříšského – v latinském originále „ex Ruda, teritorio Dobrischensi“. Název Ruda se pro areál běžně užíval v 18. a 19. století a ojediněle ještě v první polovině minulého století na Hostomicku. Dobříšské lesy, v nichž areál leží, byly až do roku 1630 královským majetkem. Ferdinand II. prodal Dobříš nejvyššímu císařskému štolmistrovi a falkenmistrovi hraběti Brunovi z Mannsfeldu. Od té doby po tři století patřil až do roku 1942 areál nepřetržitě k rozsáhlému vlastnictví dobříšských Colloredo-Mannsfeldů, které bylo sice ve dvacátých letech minulého století poněkud zmenšeno nedokončenou pozemkovou reformou, ale to se zdejšího areálu nijak nedotklo. Těžké hnědočervené kameny, které se tu dodnes občas najdou, je chudý krevel z původních odvalů. Vytěžená ruda se tehdy nejprve vodou zbavovala zbytků zeminy v „Prádle“. To byla vodní nádrž o rozměrech asi 7×7 metrů, vyhloubená k tomu účelu pod svahem přibližně 1,5 km jižně od areálu (pokud je to dnešní studánka, vzdálenost neodpovídá), do níž ústila stará odvodňovací štola ze šachet. Přepadem z nádrže odtékala jenom stružka vody, která se dále k jihu ztrácela v lesním porostu. U nádrže byla studánka, sloužící v letech 1915-47 jako jediný zdroj pitné vody pro celý areál. Vyčištěnou rudu vozili koňskými povozy k vysoké peci ve Staré Huti. Největší zdejší šachtou byl Jeronýmův důl, ve starých mapách „Hieronymus Schachte“, pojmenovaný po někdejším majiteli panství. Dolu předtím říkali Baba a později Kateřinský. Nebyl příliš hluboký, měl pouze několik pater. S vyhasnutím vysoké pece ve Staré Huti v roce 1910 byl důl opuštěn. Kromě toho je v blízkém okolí řada jam po povrchové těžbě a mnoho poddolovaných míst po mělké důlní těžbě rudy. Na začátku 2. světové války se firma Eisenindustrie Geselschaft (Pražsko-železářská společnost) snažila obnovit těžbu železné rudy, ale neúspěšně. V areálu byla vyražena štola asi 300 metrů dlouhá, která směřovala pod úhlem 30 stupňů přibližně pod Štajgrovnu. Protože nebyla nalezena dostatečně bohatá železná ruda, byla štola v roce 1941 uzavřena a vchod do ní zakryt šikmou betonovou deskou.

DSC09389

Krásné vysoké stromy v zahradě Památníku Karla Čapka ve Strži u Staré Huti http://goo.gl/pgPySo

Pár kilometrů od Dobříšského zámku pod hrází rybníku Strž, ve kterém se dá s klidem vykoupat, se nalézá vila s expozicí, která je zaměřena na život a dílo Karla Čapka, Olgu Scheinpflugovou a Ferdinanda Peroutku. V létě v zahradě za vilou můžete narazit na místní divadelní ochotníky. Prostředí pro kulturu je to příjemné, panuje tu ohromný klid a dostatek stínu,  zdejší stromy dosahují úctyhodného věku a výšky.

Ale vraťme se zpět do kopců nad Berounkou. Ve slavné obci Tetín se nacházejí zbytky hradu, který byl založený kolem roku 1288 za Václava II. Od roku 1321 byl v majetku Štěpána z Tetína, synovce přemyslovského levobočka probošta Jana Volka. Od jeho rodu koupil hrad Karel IV. a panství bylo připojeno k nedalekému hradu Karlštejn a hrad Tetín brzy poté zanikl. Na místě proběhl archeologický průzkum. I když bylo místo poničeno těžbou vápence, bylo prokázáno, že první fáze hradu vznikla již kolem poloviny 13. století pravděpodobně v souvislosti se zánikem funkce staršího tetínského hradiště, jehož areál se rozkládal v místech dnešní obce a plnil pro hrad funkci předhradí.

V raném středověku byl Tetín centrem celého kraje, který se tenkrát jmenoval nejprve Tetínský a později Podbrdský. Řečeno dnešním jazykem: bylo to krajské město. Do historie Čech se Tetín zapsal i jako důležité poutní místo. Dnes tu mají tři kostely, zříceninu hradu, zámek i hrob, ke kterému nosí květiny milenci. Může za to známá lidová píseň Nad Berounkou pod Tetínem.

DSC09398

Kopce nad Berounkou, pohled ze silnice z Tetína do Srbska

Historicky Tetín patří k nejstarším vesnicím v České republice. Místo bylo osídleno již v paeolitu a době hradištní. Počátky Tetína jsou v pověstech spojovány s Krokovou dcerou Tetou, ale archeologický výzkum je datován do poloviny 10. století. Počátkem 10. století zde byl dřevěný knížecí dvorec, který byl vdovským sídlem kněžny sv. Ludmily, která zde byla v roce 921 zavražděna. V 11. a 12.století zde bylo sídlo Tetínské župy, která spravovala celé Podbrdsko. Tetín je zmiňován v zakládací listině vyšehradské kapituly. V roce 1288 zde měl sídlo královský lovčí. Ke konci 13.století byl hrad přestavěn na sídlo přemyslovských levobočků. V roce 1321 hrad držel Štěpán z Tetína, který Tetín prodal císaři Karlu IV. Ten pak tetínské panství připojil ke Karlštejnu. Roku 1422 během husitských válek byl hrad zničen. Lokalita byla vážně poškozena vápencovým lomem počátkem 20.století.

DSC09403

Trampská osada ÚDOLÍ DĚSŮ nedaleko osady Koda

Osada Koda a trampská osada Údolí děsu leží v jádru národní přírodní rezervace Koda, součásti CHKO Český kras. Ke Kodě přísluší též několik známých jeskyní, například Kodská jeskyně při modře značené turistické trase asi 0,5 km jihovýchodně od Kody či další jeskyně ležící na levé straně údolí asi 0,6 kilometru pod návsí, tedy východoseverovýchodním směrem.

DSC09405

ÚDOLÍ DĚSŮ

Z kroniky Osady Děsů: „Začátky trampingu nejsou tak skvělé jak byse zdály. Mohou se klásti tak do konce Světové války, když tato rozehnala hochy kol 17ti let do různých zemí a krajů a hochy mladší kteří zbyli doma, vyháněla ven z měst bída a hlad. Všichni však, těch málo co se vrátili domů coby staří mazáci, a i ti, co se plahočili za bramborem a řípou celé noci po polích a kteří si často přinesli místo jídla mnoho modřin a velkých boulí od hlídačských holí a četnických karabin, když zlé doby přešly a nastaly časy poněkud lepší seznali, že ač příroda nebyla k nim právě přívětivá, přece si na ni tolik zvykli, že museli se do ní stále vraceti. To byli jedni. Jiní zase, co byli nejdříve vlčaty, potom skauty, staří roveři nebo vůdcové, když se nabažili vojáčkování a pochodování, anebo nechtěli se již stále zlobiti s malými skautíky, shodili stejnokroje a navlékli si šat trampský, aby v přírodě mohli užívat plné volnosti“.

DSC09406

ÚDOLÍ DĚSU

V roce 1919, možná i dříve, objevil se na hladké stěně vápencové skály nad ohništěm u Kodského potoka nápis: „Údolí Děsů“. Místní soudobí pamětníci, paní Veverková, pan Pinc a pan Viktora tvrdívali, že nápis vytvořili nějací vandrovníci, kteří u Srbska tábořívali. Stalo se tak v době, kdy občané právě vznikající republiky toužili po větší svobodě, rovnosti, volnosti, spravedlnosti, ale též kamarádství, romantice, dobrodružství… prostě po všem, co dalo základy našemu trampingu. Party, trávící živelně volné dny v přírodě, veřejnost nazývala „divokými skauty“, a teprve až v polovině dvacátých let se všeobecně vžil název „trampové“. Trampské hnutí ve své podstatě reprezentovalo završení národního obrození a nepřímo, ale výrazně, se podílelo na demokratizaci nového samostatného státu. V prvorepublikovém Československu tramping nebyl pouhým zájmovým seskupením několika málo lidí, ale spontánním masovým hnutím tehdejší mladé a střední generace. Historický význam trampského hnutí je dodnes mnohými „odborníky“ nedoceněn. Vraťme se však do lůna přírody Českého krasu aneb jak se také dříve říkalo na Podbrdsko či na Karlštejnsko.

DSC09408

ÚDOLÍ DĚSU

Na pravém břehu řeky Berounky, potrampsku zvané „Staré řeky“, v divokých skalních a lesních terénech, proplétají se katastrální území obcí Tetín, Srbsko a Korno. Mezi ústím Kodského potoka a potoka v údolí zvaném domorodci Prdlák, mezi železniční tratí a řekou, býval na samotě prostý domek paní Veverkové, o které všichni v dobrém mluvili coby o „Bábě“. Byla v něm tzv. kantýna pro dělníky z okolních lomů. Ovšem od počátku dvacátých let sem na louky k řece přijížděla mládež především z Prahy. Chlapci i děvčata užívali si nádherné přírody, hráli a zpívali oblíbené písně, závodili v nejrůznějších sportovních disciplínách, koupali se v řece… a především zde dávali dohromady jednotlivé party. Bába vždy věděla o všem, vždyť u ní začínal a končil téměř každý vandr do zdejších končin. Například, když přijela nová dívka s některým z chlapců, Bába občas radila: „slečinko, pozor, ten váš chlapec tady mívá každý týden jinou“. Bába nechávala přespávat trampy v zimních měsících nebo za deště na půdě se senem. Jednou v noci, nový kamarád zbudil ostatní, že prý kdesi bil zvon podivných čtrnáct hodin. Byl uklidněn, že zde kostel není a zvonění pochází od nedalekých šraňků na trati. O nejrůznější zážitky spojené se zdejší kantýnou nebyla nouze. Bába také provozovala úschovnu těžkých vojenských dek, které trampové nechtěli v neděli vláčet domů. Deky a další „cennosti“ u ní nechávali trampové také v době hospodářské krize a v době okupace, kdy značně vzrostlo vloupávání do chat. Je zřejmé, že Bábinina úschovna byla oboustranně výhodná. Od dvacátých do čtyřicátých let dvacátého století toto pohostinné místo navštívilo nespočítatelné množství trampů. Nejstarší generace osadníků na Bábu vždy v dobrém vzpomínala. Domek bývalé kantýny stojí dodnes, ale nikoliv už na samotě.

DSC09409

ÚDOLÍ DĚSŮ

První trampské osady nebyly nikým zakládány, nýbrž vznikaly spontánně. Jména trampů, kteří jezdili pravidelně do okolí Srbska, jsou známa až od roku 1921. V tom roce patnáctičlenná parta nazývaná „Kati“ (podle jimi nošených černých košil s bílou obrubou) vedená Bédou Prellerem, jejímiž členy byli Bóža Forman, Loiza Vojtík, Karel Bouček, Venca Souček, Pepík Havránek, Loiza Paroubek, Jirka Růžička, Tonda Klinger, Pepík Švandrlík, Karel Šule, Pepík Cíza, Eda Březina, Loiza Kubec a Karel Košťál, opravila opuštěnou chatrč bývalého mramorového lomu v Prdláku. Za pár nedělí spravili střechu a slámou vystlali podlahu pro spaní. Teprve když měli čas na courání po okolí, objevili prý „lepší“ Kodské údolí, kam se nakonec přemístili. Opuštěnou chatrč v Prdláku ihned obsadila parta trampů z Košíř: Hyena, Rudla, Kalivoda a Bobi. Chatrč nazvali „Býčí oko“ (v té době běžel v kinech film stejného jména) a dále ji zdokonalovali. Tihle chlapci nosili, pro změnu, bílé košile s černým lemováním. Jejich pobyt v Prdláku také neměl dlouhé trvání. Jedna verze tvrdí, že odešli potom, co svou kamennou boudu vyhodili do povětří při hře s nalezeným dynamitem. Druhá verze tvrdí, že jim kamennou boudu odstřelili dynamitem předchůdci z party Bédy Prellera. Existuje i třetí verze, že tam přestali jezdit, přičemž nechtěli boudu přenechat dalším partám. Již pár let po události každý říkal něco jiného. Trampové skutečně ve vlhkém, studeném a těžce přístupném skalnatém údolí většinou dlouho nevydrželi a přesouvali se do sousedního prosluněného údolí pod Kodou. Přesto po letech postavili drsní trampové v Prdláku několik chat osady „Skalní Údolí“, kterou především proslavila rozvětvená rodina Petrova a Kodejšova. Refrén jejich osadní hymny výstižně charakterizuje místo: „v záhybu řeky lom, kol věnec lesů a Skalní Údolí s Údolím Děsu“. Trampské tradice ve Skalním údolí obnovili na přelomu 20. a 21. století do chat přistěhovalí trampové.

DSC09412

Nedaleko Kodského potoka na jeho levé straně se nachází několik rozbořených domů

Od Prahy jihozápadním směrem k Berounu se rozkládá krajina, která svou mnohotvárností až divokostí některých částí okouzlí srdce každého, alespoň trochu romantického návštěvníka. Vápencový podklad, který zde tvoří převážnou část geologické stavby, je rozryt krasovými kaňony a roklemi, provrtán mnoha jeskyněmi a na svém temeni nese porosty dubových hájů s neobvyklou bohatostí bylinného patra. Kromě krajinářských a estetických hodnot má toto území i značný přírodovědný význam a právě přírodovědci jej začali nazývat Českým krasem.

DSC09422

Vápencové stěny nad Berounkou mezi obcemi Srbsko a Berounem

Název obce Srbsko je vysvětlován tím, že v ní žili Srbové. Jedním z vysvětlení je, že se ve zdejším údolí usídlila družina kněžny Ludmily, která podle části legend přišla do Čech z (Lužického) Srbska a pak byla v rámci mocenských sporů se svou snachou Drahomírou odsunuta na nedaleký Tetín a poté zavražděna. Tradičně se pro obec užívá adjektivní tvar srbecký, nikoliv srbský, a obyvatelské jméno Srbečák. První písemná zmínka o vsi Srbsku pochází z roku 1428, kdy je v účtech hradu Karlštejna zmíněno, že Martin rybář ze Srbska koupil část lesů.

DSC09423

Tetín

Historicky Tetín patří k nejstarším vesnicím v České republice. Místo bylo osídleno již v paeolitu a době hradištní. Počátky Tetína jsou v pověstech spojovány s Krokovou dcerou Tetou, ale archeologický výzkum je datován do poloviny 10. století. Počátkem 10. století zde byl dřevěný knížecí dvorec, který byl vdovským sídlem kněžny sv. Ludmily, která zde byla v roce 921 zavražděna. V 11. a 12.století zde bylo sídlo Tetínské župy, která spravovala celé Podbrdsko. Tetín je zmiňován v zakládací listině vyšehradské kapituly. V roce 1288 zde měl sídlo královský lovčí. Ke konci 13.století byl hrad přestavěn na sídlo přemyslovských levobočků. V roce 1321 hrad držel Štěpán z Tetína, který Tetín prodal císaři Karlu IV. Ten pak tetínské panství připojil ke Karlštejnu. Roku 1422 během husitských válek byl hrad zničen. Lokalita byla vážně poškozena vápencovým lomem počátkem 20. století. Obec Tetín je známa jako poutní místo, hlavní poutě se pořádají první neděli po 16. září. Tetínu věnoval dvě básně i Jaroslav Seifert.

DSC09426

Tetínský vodopád

Tetínský vodopád má výšku 15 metrů, protéká jím však velmi málo vody a tak vynikne pouze po silných deštích. Vznikl zřejmě v důsledku těžby vápence v opuštěném lomu. Je však velmi pravděpodobné, že menší přirozený vodopád se zde vyskytoval už před těžbou, jeho podobu neznáme.

DSC09428

Korytem potoka od Tetínského vodopádu dolů k Berounce

Pokud počasí dovoluje a panuje pár dnů sucho, je možné projít mezi skalami od Tetínského vodopádu až dolů k Berounce korytem potoka suchou nohou. Připravte se ale na dobrodružství plné přelézání kamenů a prodírání se kopřivami. Odměnou vám bude návrat do dětských let. Cesta to není dlouhá, dá se to tedy vydržet. Dole podejdete trať Praha – Beroun a můžete se vydat buď cestou na Srbsko, nebo do Berouna. Cesta není udržovaná, tak se v té vysoké trávě neztraťte. Odměnou vám budou krásné výhledy na vápencové stěny na druhé straně řeky.

Následující obrázky jsou z cesty po proudu řeky, tedy směr Srbsko. Cesta se dá absolvovat i za horka, z velké části budete před sluncem chráněni stínem strání nad tratí. Na druhé straně řeky se pak nachází velmi slušná cyklostezka, v dnešní době hojně využívaná jak cyklisty, tak bruslaři i rodinami na pěší procházce. Krásné skály kolem a třeba narazíte i na koně.

DSC09438

Vápencová stěna nad Berounkou

 

DSC09442 DSC09443 DSC09446 DSC09448 DSC09457 DSC09462 DSC09464

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Příroda. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s