Kulturní válka v Rusku dnes připomíná rok 1933

„Už jsem to někdy viděl, ale nebylo to v mém životě. Před očima se mi rozprostřely žloutnoucí výstřižky z novin, které vyšly na přelomu 20. a 30. let 20. století. Viděl jsem to také v dopisech, básních, příbězích, divadelních hrách a pamětech lidí, kteří prožili noční můru o zhroucené kultuře, jejíž trosky padají a ničí všechno a všechny kolem sebe. A teď to vidím znovu v současných novinách i na internetu a slyším i vidím to v rozhlase a televizi.“

Těmito větami začíná článek v ruském nezávislém deníku Moscow Times. Titulky troubí do útoku a žádají „Zakažte to!“ Obviňování z nevlastenectví a dělení spisovatelů na ty, kteří jsou a nejsou naši. Pomlouvání a očerňování všeho cizího, co ovlivnila dekadentní a zlá cizí kultura. Píše se rok 1933 nebo 2014?

Vsevolod Emiljevič Mejerchold Narození: 28. února 1874 Penza, Ruské impérium Úmrtí: 2. února 1940 Moskva, Sovětský svaz Zdroj: Wiki

Poprvé jsem to všechno zažil, když jsem se zabýval osudem spisovatele, jehož život a dílo rozdrtila ideologie a politika. Jmenoval se Nikolaj Erdman. K jeho nejlepším dílům patří drama Povolení, které roku 1925 inscenoval slavný režisér Vsevolod Mejerchold. Mezi lety 1927 a 1928 pro něj Erdman napsal hru Sebevražda, ale ta se za jeho života, který se uzavřel roku 1970, nikdy nedostala na jeviště.

Erdman, Mejerchold i Sebevražda byli surově napadeni v sovětském kulturním i politickém tisku, ale i v zákulisí moci. Hra byla zakázána a Erdman byl uvězněn a poslán do vyhnanství. O několik let později byl zatčen i Mejerchold, který byl zavražděn v suterénu moskevského vězení Lubjanka. Prohlížím si dávné noviny a poznávám jazyk, který vedl ke zlým skutkům. Znám finty jeho pisatelů a vím, jak šli po lidech, aby zničili jejich dílo i je samotné. Byl to odporný, nechutný proces.

Jsme na okraji doby, kdy se to stane znovu? Myslím si, že se blíží, protože je tu všechno, co je předpokladem takového děje. V posledních několika dnech jsme byli svědky mimořádného množství událostí, které ukazovaly, že kulturní válka je v plném proudu. Zdá se, že se nakonec upustí od nechvalně známé fráze „Rusko není Evropa“, která se objevila v návrhu oficiálního dokumentu s názvem Základy státní kulturní politiky. Ale už tím, že ministerstvo kultury tento obrat pustilo na veřejnost, dalo najevo, co mu je a co mu není sympatické.

Agresivní, izolacionistické a nesnášenlivé postoje se objevily ve všech sférách ruské společnosti, jak o tom svědčí příval kritiky stíhající každého, kdo se odvažuje hájit oblíbeného hudebníka Andreje Makareviče, který se v otevřeném dopise postavil proti březnovému připojení Krymu k Rusku. Asi nejkřiklavější útok se nedávno odehrál na první stránce časopisu Kultura, který má podtitul Kulturní prostor ruské Eurasie.

Cílem dosud nevídané agrese byli současní ruští dramatici. Jako ozvěna 20. a 30. let minulého stoleté zněly nářky, že státní fondy jsou utráceny na nechutnosti, oplzlosti, pornografii a bezcenný šamanismus, který se tváří jako zajímavá novinka. Peníze jdou na všechno, co kazí diváka, uvrhuje ho do deprese, zabíjí v člověku jeho živé city a vytváří obraz Ruska jako tupé a beznadějné země.

Časopis Kultura otiskl na celé dvoustraně ironické přehledy a krátké výňatky z her čtyřiadvaceti autorů. Kritizují se zejména oplzlosti, proklínají se jakékoli narážky na homosexualitu a shazuje se všechno, co může vyznít jako nevlastenecká chvála Západu. Stejně jako ve stalinských 30. letech se odsuzují formální experimenty, které se odchylují od tradičních literárních stylů.

Hra Lva Naumova Stalo se za onoho času v Mandžusku je tu krátce představena takto: „Za rusko-japonské války se několik Rusů dostane do japonského zajetí. V jejich skupině se vynoří dva vůdci – jeden je vlastenec a druhý je proti vlastenectví. A je to právě ruský vlastenec hlásající tradiční hodnoty, kdo se ukáže být schopný vraždy, jen aby přežil. V chování jeho protihráče, který naopak brání humanismus a univerzální hodnoty, se naopak projevuje neochvějná ušlechtilost.“

Drama Maxima Kuročkina Náměsíčník je popsáno těmito větami: „Umírající Cyrano z Bergeraku blouzní v deliriu a komunikuje s mužem jménem Čiževskij, zcela propadlým drogám, který pochází z dalekého 21. století. Mezi nimi není žádný určitý vztah. Jeden z Molièrových hrdinů je podán jako syfilitik nakažený prostitutkou. Text přetéká oplzlostmi.“

Jurij Klavdijev, jehož dravá moralita Pomalý meč je na prvním místě v seznamu napadených her, se na své facebookové stránce netajil pýchou, že byl zařazen mezi autory, kterým se za stalinských časů říkalo nepřátelé lidu: „V nejnovějším čísle časopisu Kultura stojím jako číslo jedna v jeho hitparádě nepřátel lidu. Svůj Pomalý meč jsem svého času psal právě proto, abych lidi, jako je jeho šéfredaktorka Jelena Jampolská, nakopal do zadku. Mám radost, že se to povedlo.“

Jiným znamením doby je článek, který nedávno vyšel v opozičních novinách Novaja Gazeta. Text připomíná atmosféru 60. a 70. let, kdy se divadelní kritici vyhýbali polemice se spornými autory, aby nenahrávali úředním orgánům. Marina Tokareva napsala, že pod heslem vlastenectví se ruské autority vášnivě oddávají tmářství, barbarství a středověké mentalitě.

Marina Tokareva nakonec prohlašuje, že bude hájit režiséry Kirilla Serebrennikova a Konstantina Bogomolova bez ohledu na to, zda se jí jejich inscenace líbí nebo ne. V závěru dodala, že je daleko zdvořilejší podporovat lidi, kteří jsou pronásledováni, než ty, kteří zobou z rukou státu.

Dopisovatel ruského deníku Moscow Times také upozorňuje na článek, který napsala uznávaná kritička Natalia Kaminská o nekonečném bratrovražedném boji ve slavném moskevském divadle Na Tagance. Pod titulkem Divadlo v éře dobytí Krymu uvádí, že politické udavačství se stalo nejlepší cestou, jak si vypořádat účty a odstranit konkurenty.

„Ještě před půl rokem,“ píše Natalia Kaminská, „jste mohl vyčíst svému protivníkovi nedostatek nadání nebo alespoň nemravné chování. Ale takový způsob polemiky už dnes vypadá jako slabý. Nyní máte po ruce opravdu zabijácký argument – nedostatek vlastenectví.“

Zpracováno ze zahraničního tisku.

Autor: Jan Černý

Pořad: Svět ve 20 minutách  |  Stanice: ČRo Plus

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s