Běloruský model

Mezinárodní internetový list Huffington Post uveřejnil článek Natalie Radzinové s varovným názvem Diktatura vždycky znamená válku. Hned v úvodu čteme, že ruská vojenská agrese znamenala pro Západ opravdový otřes.  Zahraniční analytici nechápali, jak se mohlo stát, že se z nedávného partnera Vladimíra Putina stal agresor, který klidně vpadne do svrchované evropské země.

Téměř všechny rozbory přehlédly běloruský faktor. Zdá se, že svět zapomněl na zemi, kterou označoval za poslední diktaturu v Evropě. Západní stratégové nemluvili o režimu Alexandra Lukašenka ani během kyjevské vzpoury, ale ani dnes v době války mezi Ukrajinou a Ruskem. Tato diktatura však byla vzorem zkorumpovaného autokratického režimu Viktora Janukovyče i zahraniční a domácí agrese Vladimíra Putina.

Autorka běloruského článku si vzpomněla na jednoho trenéra, kteří v této souvislosti řekl, že sportovec, který nezvedne padesát kilogramů, nikdy nezvedne 250 kilogramů. Vladimír Putin už dlouho zkoušel odolnost Západu, když pozoroval, jak jeho politika reaguje na Lukašenkův režim v sousedním Bělorusku.

Tamní prezident tam už vládne dvacet let. Během té doby se jeho země postupně měnila v diktaturu latinskoamerického typu. V Bělorusku jsou koncentrační tábory – je to celý řetězec nápravných zařízení a věznic, kde lidé žijí v příšerných podmínkách a jsou tam mučeni. V zemi operují eskadry smrti, které unášejí a vraždí politiky, podnikatele a novináře.

Bělorusové čelí osamoceni totalitnímu režimu, který podporuje Moskva. Desítky tisíc občanů opakovaně vyšly do ulic, aby tam bojovaly za svobodu a důstojnost. V posledních dvaceti letech byly uvězněny statisíce lidí. Někteří byli uvrženi za mříže, donuceni umlknout a zanechat boje za svobodu a svá práva. Jiní se museli vzdát svého podnikáni ve prospěch režimu a jakákoli jejich iniciativa a občanská aktivita byla potlačena. Zastrašení podnikatelé přestali téměř úplně financovat běloruskou opozici.

tapedeck

PLAY iRadio | Český rozhlas Plus

V Bělorusku neexistují svobodné volby, nezávislý parlament a soudní systém ani svoboda slova. Lukašenko a jeho rodina ovládli celý organizovaný zločin. Prezident a jeho dva starší synové kontrolují všechny mocenské instituce a oligarchické podnikání, které je krmí zisky ze svých obchodů včetně prodeje naftových produktů na Západ.

Ano je to pravda. Běloruskou diktaturu nepodporuje celá ta léta jenom Rusko, které mu poskytuje půjčky, které nebudou nikdy splaceny, a zásobuje ho ropou a plynem. Diktaturu podporuje i Západ zkorumpovanými obchody některých evropských podnikatelů, a prodejem ropných produktů, draslíku, ale i pančovaných zbraní do zemí, které mezinárodní společenství zavrhlo.

Běloruští demokraté se už hodně namluvili o diktatuře a snažili se upoutat pozornost Evropské unie a Spojených států k tomuto problému. Naléhali přitom, aby začaly skutečné a účinné sankce proti Lukašenkovu režimu a ustala jeho podpora v podobě půjček. Evropští byrokraté bohužel nezajdou dál než k vyjádření hlubokého znepokojení a ke slabým a bezvýznamným sankcím. Tato slabost přispěla k současnému stavu Běloruska, drceného útlakem, a k „lukašenkizaci“ celého regionu.

Jak se mohl v demokratické Ukrajině po vítězství oranžové revoluce vrátit k moci Janukovyč? Jak se mohla demokracie tak rychle zvrátit v diktaturu? Je to proto, že ukrajinský soused Lukašenko ukázal vůdcům postsovětských zemí, že mohou beztrestně páchat zločiny. Nebyl to Janukovyč, který dal jako první střílet do demonstrantů. Poprvé to udělal Lukašenko roku 2006 po prezidentských volbách, když ozbrojené speciální jednotky stanuly proti lidem, kteří v ulicích protestovali proti jejich zfalšování.

Násilí se na kyjevském Majdanu objevilo po provokacích, které byly velmi podobné akcím běloruských speciálních sil během prezidentských voleb v roce 2010. Když hlasování skončilo, Lukašenko dal násilně potlačit tisícové pokojné protesty v Minsku a uvěznit všechny nezávislé prezidentské kandidáty.

Bělorusko se stalo vzorem i pro Rusko. Putin viděl, že tyran, vládnoucí i v tak malé zemi, si může dovolit cokoli. Dnešní čištění opozice a občanské společnosti v Rusku se vyvíjí podle Lukašenkova scénáře – jsou to stejné drakonické zákony a stejné metody likvidace nezávislých médií a politicky aktivních lidí. Putinova junta používá všechny metody, které byly celá desetiletí zkoušeny v Bělorusku.

Politika nezasahování, nedostatek strategie a neochota k poznání, že postsovětské diktatury stále sílí, uvrhly svět na pokraj války, která už ve skutečnosti začala. Ukrajinští lidé už ve válce jsou, ale ruští vojáci mohou brzy vpadnout do Moldavska nebo i do pobaltských států. Kdo znal v roce 1936 Hitlerovy plány?

K nemnohým Putinovým spojencům v této válce patří Alexandr Lukašenko a severokorejský vůdce Kim Čong-un. Současné ruské sledovací základny, více než dvacet ruských stíhaček a několik nákladních letadel je umístěno v Bělorusku. Nezapomínejme, že Rusko a Bělorusko mají společnou protivzdušnou obranu a nosiče raket vzduch-země.

Podle některých zdrojů jsou už nyní v Bělorusku ruští vojáci a důstojníci. Nosí sice běloruské uniformy, ale slouží ve vlastních jednotkách a podléhají ruskému vedení. Těsně před ukrajinskou krizí tu proběhlo společné cvičení obou armád. Mezi modelovými situacemi byl jaderný útok na Varšavu a průnik do Kaliningradu přes Litvu.

Pokud by ruská armáda vpadla na Ukrajinu a zaútočila i na Kyjev, pak by tam vpadla ze severu, to znamená z Běloruska. Tamní opozice má zprávy o vojenských jednotkách, které směřují k ukrajinským hranicím. Lukašenkova slova o nezávislosti jsou pouhé siláctví určené pro západní uši. Kremelská loutka ve skutečnosti poslouchá Putina na slovo. V nedávném rozhovoru s úřadujícím prezidentem Krymu Alexandrem Turčinovem Lukašenko řekl, že nehne prstem, dokud se o tom nedohodne s vládou Ruské federace.

Běloruská diktatura je ve skutečnosti ruský protektorát. Ruská armáda by nepochybně ochránila Lukašenka před jakýmikoli protestními demonstracemi v Bělorusku. Je to stejná armáda, která nyní obsazuje a rozděluje Ukrajinu, kde se lidé pokusili vydat vlastní cestou ke svobodě a demokracii.

Putin se snaží obnovit Sovětský svaz, který se zhroutil pod vahou neřešitelných hospodářských problémů. Ohrožena však není jen Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko a pobaltské státy.  Na scéně je opět boj mezi pravdou a lží, mezi dobrem a zlem, a my se musíme držet naší víry v pravdu.

Autorka tohoto článku Natallia Radzinová vede nejoblíbenější běloruský zpravodajský portál Charta 97, který každý měsíc navštíví čtyři miliony lidí. Paní Radzinová byla v Bělorusku politickým vězněm a nyní je v politickém exilu v Evropě.  

Autor: Jan Černý

Pořad: Svět ve 20 minutách  |  Stanice: ČRo Plus

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s