Zemřel Vasil Biľak

Karel Hvížďala

KAREL HVÍŽĎALA
český novinář, dramatik a spisovatel

Karel Hvížďala: Zemřel Vasil Biľak, jeden z bývalých vysokých komunistických funkcionářů a signatářů zvacího dopisu, na jehož základě se sovětští politici pokusili legalizovat okupaci Československa v srpnu 1968, která dostala u nás krycí název bratrská pomoc spřátelených armád Varšavské smlouvy.

Okupace se nezúčastnili pouze Rumuni a vstup dalších armád, kromě sovětského vojska, byl do značné míry formální a někteří vojáci, třeba Němci a Bulhaři, se údajně za ten krok styděli a lidem se omlouvali. Cizí vojska vstoupila na naše území v noci z 20. na 21. srpna jak ze vzduchu, tak po zemi a obsadila všechna strategicky důležitá místa: k největším srážkám došlo před budouvou Československého rozhlasu v Praze na Vinohradské třídě. Zbytky tehdejší střelby jsou vidět dodnes na fasádě Národního muzea. Při okupaci zahynulo 108 civilistů, 500 lidí bylo zraněno a v prvním roce po okupaci emigrovalo asi 70 000 lidí a do roku 1989 to byl až trojnásobek. Vojáci v prvních chvílích nevěděli, kde jsou a působili vemi zmateně, protože jim bylo sděleno, že jdou osvobozovat Československo před kontrarevolucí a ničím takovým se tu nesetkali. Proto první sled byl rychle vyměněn.

Okupace 1968_001

PRAHA
SRPEN
1968

Již zmíněný zvací dopis byl určen tehdejšímu generálnímu tajemníkovi komunistické strany Sovětského svazu Leonidu Brežněvovi. Dalšími signatáři byli funkcionáři KSČ: Drahomír Kolder, Alois Indra, Oldřich Švestka a Antonín Kapek. Vasil Biľak měl být ale ten, kdo sovětům zajistí hladký průběh okupace: měl předesdnictvo KSČ přesvědčit, aby okupaci přivítalo a pak ustavit tzv. dělnicko-rolnickou vládu, v jejímž čele měl stát Indra. Nic z toho se Biľakovi, který měl stát v čele KSČ, nepodařilo. V prvních dnech se skrýval na sovětské ambasádě ve Stromovce.

tapedeck

PLAY ►
Přehrávač Českého rozhlasu

Když byl objeven v Moskvě originál dopisu s dalšími dokumenty, zjistilo se, že dopis pro Brežněva byl Biľakem přednán 3. srpna 1968 v Bratislavě na pánském záchodku. Vasil Biľak však až do své smrti lhal a tvrdil, že takový dokument nikdy nepodepsal, že podpis je falsum. Navíc se ukázalo, že celý tzv. obrodný proces předával důvěrné materiály ze zasedání vedení KSČ tajně pracovníkům sovětského velvyslanectví. Evidentně se bál, že by mohl být odsouzen za vlastizradu. Na druhou stranu tvrdil, že nikdy nepochyboval o správnosti cesty, po které kráčel. Po roce 1989 byl obžalován z několika trestních činů: kromě již zmíněné vlastizrady i z porušení zákona na ochranu míru a ze závažných hospodářských deliktů. Nikdy ale nebyl odsouzen, v roce 2011 bylo jeho stíhání zastaveno pro nedostatek důkazů. Zemřel v noci na čtvrtek 6. února 2014 ve své Bratislavské vile v 96 letech. Původním povoláním byl krejčí a jak se traduje, ve výučním listě měl napsáno: Nepúšťat na saka. Bohužel jsme ho pustili do politiky. Tento model řešení profesní nezpůsobilosti, zdá se, se u nás zabydlel a funguje do dneška. Zdroj: Český rozhlas Plus

Lída Rakušanová

LÍDA RAKUŠANOVÁ
česká spisovatelka a novinářka

Lída Rakušanová: Biľakův případ uzavřen. Opravdu? Boží mlýny melou pomalu. V případě zesnulého Vasila Biľaka ale vůbec ne „jistě“. Vasil Biľak, poslední z pěti signatářů dopisu z roku 1968, žádajícího Moskvu o vojenský zákrok proti vlastní zemi, zemřel v požehnaném věku 96 let v bezpečí své vily na dobré bratislavské adrese, kde nerušeně sepisoval paměti.

To vše v zemi, která v roce 1991, kdy ještě byla součástí společného státu Čechů a Slováků, odhlasovala zákon o době nesvobody, v jehož prvním paragrafu stojí, že komunistický režim porušoval v letech 1948 až 1989 lidská práva i své vlastní zákony.

Okupace 1968_002

OKUPACE
Československa
1968

O potrestání prominentů okupačního režimu, kteří poté, co sovětské tanky převálcovaly s jejich souhlasem pražské jaro, nastolili v tehdejším Československu neostalinismus a lámali lidem páteř v celoplošných prověrkách jejich „postoje k bratské pomoci“, se justice v České i Slovenské republice snažila marně přes dvacet let. Až jí z někdejších normalizátorů zůstali naživu jen dva: Biľak a o pět let mladší Jakeš. V případě Jakeše, který čelil obvinění z vlastizrady kvůli své účasti na jednání o kolaborantské vládě v srpnu 68, to čeští prokurátoři vzdali v roce 2003. Dlužno dodat, že zákon o protiprávnosti komunistického režimu tehdy v České republice platil právě10 let. Biľakův případ uzavřela bratislavská prokuratura s konečnou platností o osm let později. Dalšímu procesu prý stálo v cestě hlavně to, nešlo ověřit pravost Biľakova podpisu, protože Václav Havel dostal v roce 1992 od Jelcina zvací dopis pouze v kopii a nikoli v originále.

tapedeck

PLAY ►
Přehrávač Českého rozhlasu

Spravedlnost po listopadu selhala a následky pociťujeme dodnes. Nejde vůbec o to, že se Biľak a Jakeš nikdy neocitli za mřížemi. Jde o to, že celou tu dobu směli tvrdit, aniž by jim státní moc odporovala, že v srpnu 68 svou vlast nezradili, ale zachránili. To je i důvod, proč si dneska dovolí šéf KSČM a místopředseda sněmovny Vojtěch Filip bez problémů říct, že se, cituji, „dnešní doba dívá na zvací akt různými pohledy“. Pohled přitom existuje jen jeden, tehdy i teď: vpád vojsk Varšavského paktu do Československa v srpnu 68 byl v přímém rozporu s mezinárodním právem. Zničil suverenitu Československa na dalších dvacet let. Zahynula při něm více než stovka Čechů a Slováků. Byl to zločin, za který měla řada lidí přímou zodpovědnost. Vasil Bilak, který zemřel jako bezúhonný občan v noci na čtvrtek, k nim patřil zcela určitě.

Za normalizace se o Biľakovi tradovalo, že měl na svém krejčovském výučním listě poznámku „nepouštět na saka“. Co by asi tak měli mít na svých vysvědčeních napsáno všichni ti soudci a vyšetřovatelé, kteří dostali po listopadu jeho případ na stůl?! Zdroj: Český rozhlas Plus

Alexandr Mitrofanov

ALEXANDR MITROFANOV
český novinář, komentátor, publicista a překladatel z ruštiny

Alexandr Mitrofanov: Biľak odešel, jeho věc žije Když se za politické vtipy ještě mohlo trestat, povídal se tento. Přijde Vasil Biľak za Gustávem Husákem a pláče. „Co se stalo, Vasile?“ ptá se Husák. „Už nemůžu, soudruhu generální! Všichni se mi jen vysmívají. Víš, když přijel ten ministr od Japonců, strká mi pracku, uklání se a říká: ,Ušimisako.‘ Jasně, zamázli jsme to, že se jenom představoval. Ale včera! Přiletěl Honecker. Vyleze z letadla, ani nesejde schůdky a už řve: ,Achoj Fasil! Jak šiješ?’“

Dnes Biľak zemřel. Dožil se 96 let. Nikdy nebyl odsouzen. Bydlel ve své vile. Je pravda, že už v jiné zemi. Ale, jak by řekli propagandisté minulého režimu, Biľakova věc neumřela a bude tu dál mezi námi.

Přinejmenším pokud budou žít lidé, jejichž byl Biľak jen viditelným zástupcem. Zůstat u toho, že to byl přiblblý exot, který se nechvalně proslavil tím, že na toaletě potají strčil Leonidu Brežněvovi zvací dopis, by bylo neprozíravé až hloupé.

Okupace 1968_003

Praha
SRPEN
1968

Biľak byl archetyp. Když byl na vrcholu moci, vyvolával antipatie i u některých spřízněnců. V Česku mimo jiné proto, že byl Slovák, a to ani ne Slovák, ale Rusín, hovořil zvláštní mluvou, proti které je řeč Andreje Babiše téměř čítanková. Ale to je detail. Byl tehdy až příliš prosovětský a nedodržoval takovou tu elementární míru slušnosti, kterou i s komunisty sympatizující obyvatelé po jejich vůdcích přece jen žádali.

Jenže dnes, s odstupem času, loučí se s ním mnozí jeho současníci a nyní již obdivovatelé s upřímnou slzou v oku. Vzešel totiž z nuzných poměrů, a dostal se na samý vrchol. Nikoli proto, že byl extra šikovný v řemesle, neboť na saka se pouštět neměl. Ne. Včas se zorientoval, kde tehdy sídlila skutečná síla, oddaně a s pevnou vírou, že tak to má být, jí sloužil a zmnožoval její skutky na zemi. Musel s tou silou uzavřít smlouvu a stvrdit ji krví. Především cizí.

Stejnou cestu urazily statisíce lidí, kteří zůstanou době a režimu za poskytnutou šanci nadosmrti vděční. Jsou přesvědčení, že by jinak, s dělnickým či dalším neprivilegovaným původem, bez konexí a peněz neměli nikdy možnost vystudovat vysokou školu a pak působit až tam, kde se řídil průmysl či zemědělství.

tapedeck

PLAY ►
Přehrávač Českého rozhlasu

Loučení s Biľakem je pro ně loučením s časy, kdy lépe už bylo. A také záminkou k novému vzplanutí nenávisti vůči světu kolem nich, který je pro ně cizí, plný nepořádku, nespravedlivý, nepochopitelný a proto zralý na to, zmizet v pekle. Bylo by ale další neprozřetelností domnívat se, že je to navždy odcházející jev, který zmizí s Biľakovými generačními druhy.

Nechápání, odcizení a z toho vzešlý strach vůči světu, který je obklopuje, to je situace mnoha lidí v každé době. Život je sám o sobě krutý. Vývoj společnosti spočívá především v tom, že se snaží umožnit slabším jedincům takovou existenci, která by je netlačila do zoufalství končícího hledáním silného muže, který se za ně pomstí těm boháčům, chytrákům a jiné verbeži, která opanovala svět. Ten svět, který byl za Biľaka až na nepatrné mouchy skutečně jejich. Zdroj: Český rozhlas Plus

ODKAZY: Ústav pro studium totalitních režimů | Vasil Biľak | Události roku 1968 (Projekt Čro) | Pražské jaro 1968 | Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s